Významná součást ↗pramenů češtiny. S.e. obsahují soubory listin a knih.

CIB (Codex juris Bohemici) je edice, která přináší zákony a právní památky k dějinám č. práva. Má jedenáct svazků, které v letech 1867–1892 vydal právník a historik H. Jireček (částečně ve spolupráci se svým bratrem Josefem); podrobněji viz ↗edice diplomatického materiálu. Obsahuje velký soubor listin, právních ustanovení a dalších památek k č. právní historii. Texty pramenů pro starší dobu jsou v lat. a také v něm., objevuje se tu i č. Editor do prvního svazku (✍CIB I, 1867) zařadil např. problematický Libušin soud (alternativní název pro Rukopis zelenohorský, jehož pravost byla později zpochybněna) a také úryvek z legendy Život sv. Metoděje. Od konce 14. stol. se č. objevuje častěji, v pohusitské době dominuje. CIB obsahuje všechna hlavní díla vztahující se k č. právu. Protože hlavním motivem vzniku edice se stal zřetel na právní smysl publikovaných pramenů, je nutné ji používat uvážlivě. Zejména proto, že disponuje omezeným kritickým aparátem, z něhož však plyne, že mnohé texty přebírá ze starších edic. Také jazyková kritika stojí zcela na pokraji zájmu, což lze přičíst době jejího vzniku v druhé polovině 19. stol. Mnohdy je užívání edice i zbytečné, protože část ze zde editovaných dokumentů byla znovu vydána v jiných edicích, mnohdy moderně zpracovaných; viz ↗edice diplomatického materiálu.

AČ (celým názvem Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, název později procházel obměnami) je edice zaměřená na vydávání historických pramenů k českým dějinám, které byly napsány česky. AČ začal vycházet již v roce 1840 (✍AČ I, 1840). Zpočátku obsahoval každý díl vždy směs několika pramenů různého zaměření, v pozdější době se jednotlivé svazky snažily shromažďovat spíše tematicky vymezený okruh písemností (šlechtická korespondence, soudní záznamy, hospodářské instrukce apod.). Prvních šest dílů vydal F. Palacký v letech 1840–1872 jako jediný editor publikovaných pramenů (✍AČ I, 1840, ✍AČ II, 1842, ✍AČ III, 1844, ✍AČ IV, 1846, ✍AČ V, 1862, ✍AČ VI, 1872). Od r. 1887 řídil edici J. Kalousek a na jednotlivých dílech se podílelo společně více editorů. Do roku 1910 vyšly díly 7–27, na nichž se edičně podíleli např. J. Čelakovský, J. Emler, A. Sedláček, F. Dvorský n. V. Brandl. V letech 1912–1944 vedl edici jako hlavní redaktor G. Friedrich (jinak vydavatel Českého diplomatáře), pod jehož dohledem vyšly díly 28–37 (bez dílu 34, jenž dosud nevyšel). Vydávání bylo po dlouhé přestávce obnoveno v roce 2000 Centrem medievistických studii AV ČR, v.v.i., zatím vyšly dva svazky. Edice přináší převážně č. psané prameny nejrůznějšího zaměření, zejména z doby od 15. do 17. stol. (s přesahy na obou stranách vymezeného období). Zde je věnována pozornost jen těm dílům, které jsou důležitým pramenem pro období staré č., tj. do konce 15. stol. Vedle č. psaných listů některých panovníků a nejrůznější šlechtické korespondence jsou do AČ zahrnuty výpisky ze zemských a dvorských desk a jiných pramenů soudní provenience, výpisy z register různého druhu, sepsání práva, zápisy městské administrativy, selské řády, urbáře, hospodářské instrukce a jiné. Název jedné části Paběrky písemností všelikých z let 1421–1438 (✍AČ VI, 1872) nejlépe dokumentuje šíři pramenné základny i její tematickou roztříštěnost. Jelikož edice vychází již od konce 1. pol. 19. stol., jsou texty vydaných pramenů zpracovány podle editorských zvyklostí odpovídajících době vzniku konkrétního dílu edice. Přepisy spíše inklinují k transliteraci, nezaznamenávají však psaní velkých písmen a mnohdy zavádějí moderní interpunkci. Také poslední dva vyšlé díly (✍AČ XXXVIII, 2000, ✍AČ XXXIX, 2004) jsou tímto ovlivněny a kopírují dřívější editorské zvyklosti.